Historie hodů

O původu a vývoji hodů se nám příliš informací nezachovalo. I tak jsme se ale snažili vypátrat co se dalo a přiblížit všem původ těchto slavností. Jednalo se o největší událost v roce, ať už se jednalo o hody, posvícení, jak se říká v Čechách nebo krmáš, jak tyto oslavy nazývají ve Slezsku. Všechna tato označení mají společný význam: oslava hojnosti, hostiny k poctě jídla a pití, radost nad uloženou sklizní polí a zahrad. Kořeny těchto podzimních radovánek tkví zřejmě v dávných pohanských oslavách, což naznačují i mnohé zvyky, křesťanskému cítění vzdálené. Hody se dříve slavívaly v době, kdy již nebylo tolik práce na poli a ve starostech o hospodářství se dalo na chvíli zvolnit tempo. V každé vsi či osadě to však připadalo na jiný den. Např. na Moravě se většinou hody konaly na svátek Všech svatých, v některých lokalitách už po sv. Václavovi, v jiných naopak až po sv.Martinovi. Posvícení či hody byly hlavně příležitostí pro vzájemné navštěvování se příbuzných a chasy. Lidé si tyto slavnosti velice užívali a navštěvovali je i v okolních vesnicích. Avšak tyto veselé podzimní radovánky a návštěvy narušovaly podzimní polní práce. Císař Josef II. se proto rozhodl vydat 12.října 1786 dekret s nařízením, že se hody budou slavit ve všech obcích jednotně, a to na neděli po sv. Havlu (16.10.) a mělo se držet po dva dny. Jako datum byl zvolen den narození jeho matky.

„Ustanovení hodů na třetí nedělu v měsíci říjnu se tejkající: Jejich milost císařská dle dekretu dvorského pod datum 12. října 1786 nejmilostivěji poručiti ráčila hody v společnú dobu v dědičných zemích na třetí nedělu v měsíci říjnu ustanoviti.“

Avšak lid moravský toto nařízení nebral zcela vážně, a tak i když se úředně stanovené hody poslušně slavily, místní moravské hody byly rovněž stále zachovávané. Jednota náboženského a běžného života v té době měla vliv na to, že se postupem času tyto slavnosti slavily zároveň se svátkem posvěcení kostela či kaple. Protože v době vzniku hodové tradice byl lid poddaným, muselo se o hodech žádat a právo mu muselo být „uděleno“.

Na Moravě měly -a mají- hody ráz slavnostnější a obřadnější, než tomu bylo v jiných částech našeho území. Jako tradiční zvyk bylo již odedávna stavění máje, třicetimetrová nebyla výjimkou, s oloupaným kmenem, zdobenou špičkou a s pohupujícím se věncem z chvojí. Bylo pak velmi pracné  ji nejenom zvednout a umístit, ale uhlídat pýchu celé vsi před záškodníky z vedlejších vesnic. Chasa si pak volila svého stárka, někde byli i dva (sedlácký a chalupnický nebo stárek a mládek). V některých vesnicích si volila svou stárku i děvčata, většinou si však svůj protějšek vybíral sám stárek. Stát se stárkem byla věc velmi prestižní. Musel to být silný a hrdý mládenec, který musel mít úctu a poslušnost ostatních mládenců. A samozřejmě to musel být dobrý zpěvák a tanečník. Převzetím stárkovských práv se stával po celý rok vůdcem chasy a také za ni přebíral zodpovědnost.

Vlastní slavnosti hodů na většině území Moravy probíhaly tak, že v sobotu proběhla taneční zábava, v neděli po obědě pak obcházel krojovaný průvod mládenců a děvčat vesnicí, a končilo se opět v hospodě.

Tato tradice se stále drží, krojovaný průvod celou obcí provází hlasitý zpěv a juchání, vrcholí pak tancem pod nazdobenou májí, při kterém hrává krojovaná dechová hudba. Stále více se při této příležitosti objevuje také drobotina v krojích, která pilně stejně jako celá chasa, trénuje tancování besedy. Účastní se tak nejen průvodu ale i samotné zábavy na tanečním parketu.

Zachovaným zvykem zůstává i zvaní na hody, kdy stárci s vínem chodí po vesnici a všechny osobně zvou. V celém průvodu nesmí také chybět sklepníci, kteří na vyzdobeném vozíku s demižony vozí zásobu stárkovského vína, a stará se o dolévání juchaček.

Příprava na hody probíhala  a stále probíhá vždy už od jara. Mladí se začali scházet, někteří se teprve museli naučit tancovat, musel se vypilovat zpěv, naučit se lidové písně (dříve, kdy se doma více zpívalo to mladým nečinilo takové potíže), připravit ozdoby na máji, věnec, později přivézt a očistit máje a připravit sál pro případ deštivého počasí.